Graffity - jak vzniklo ??

31. července 2007 v 14:17 | Romusska and Nicoolka |  Graffity
Koncept graffiti se zrodil asi přesně ve chvíli, kdy člověka napadlo, že viditelně umístěnou a srozumitelnou grafickou značkou může například vymezit své území, zdůraznit význam místa, na němž došlo k mimořádné události, podat zprávu o stavu své mysli, či prostě jen o holé existenci. Touha po komunikaci je stále základním prvkem našeho bytí, proto tady malování po zdech je, a proto zřejmě jen tak nezmizí.
Moderní dějiny tohoto fenoménu se začaly psát zhruba před třiceti lety, což je ovšem, s přihlédnutím k rychlosti, s jakou se generace writerů střídají, skutečný pravěk. Mytologie praví, že někdy v 60. letech minulého století žil na 183. ulici města New Yorku mladík jménem Demetrius, řečený též Taki, jenž se živil jako pěší doručovatel zpráv a zásilek. Při jedné z pochůzek zaznamenal tento vnímavý potomek řeckých přistěhovalců nápis JULIO 204, vyvedený sprejem na zdi domu. Když si ověřil, že číslo za jménem odpovídá číslu ulice, na níž se právě nachází, nebylo pro něj obtížné pochopit jednoduchý smysl poselství. Brzy, možná už příští den, se vydal do zaměstnání vybaven sprejem, jímž na první roh nastříkal svou odpověď: TAKI 183. Legendární tag byl na světě a s ním přišel do města i nový druh zábavy, umění a životního stylu.
Piš své jméno!
Taki nebyl prvním writerem, ale podepisoval se v ulicích s takovou vervou, až se sami obyvatelé začali o záhadu zajímat: Co, sakra, znamená TAKI 183?! Vysvětlení přinesly v rozhovoru The New York Times, z teenagera Demetria se rázem stala celebrita a stovky jeho následovníků se začaly řídit prvním pravidlem graffiti - piš své jméno!
Situace brzy vypadala asi takto: Okny studentské kavárny, umístěné naproti garážím městských autobusů, sledovala pozorně ulici početná parta mladíků, jež se v pravidelných intervalech vrhala ven, aby svými tagy zbombardovala vše, co právě opouštělo bránu depa. Poté se všichni navrátili ke svým stolkům, vydýchali adrenalin a trpělivě čekali na výjezd další linky… Do módy tak přišly i vlaky podzemní dráhy a jiné dopravní prostředky, efektivně šířící "vzkazy" do všech částí města, a počátkem 70. let se na scéně objevil další antihrdina, SUPER KOOL 223, autor prvního "piece". Místo v historii si vysloužil prostou výměnou trysky spreje, a i když se dnes legendy různí v tom, zda na plechovku nasadil širší trysku od čistícího prostředku na trouby, holící pěny nebo bůhví čeho, jisté je, že tato technologie umožnila writerům rychlé a plynulé pokrytí velké plochy. Experimentování s tvarem a velikostí písma mohlo začít, pravidlo číslo dvě znělo: Buď kreativní, vytvoř si vlastní styl!
Pojednat whole car, tedy celý vagón metra, se poprvé zdařilo FLINTOVI 707 a respekt mu náleží i za použití náročné techniky 3D. O tři roky později (1976) se na kolejích konečně objevila souprava sestávající z jedenácti vagónů, kompletně pokrytá motivy americké vlajky. Policie měla plné ruce práce s dokumentováním, pracovníci metra s čištěním a CAIN, MAD 103 a FLAME ONE mohli jít klidně spát - právě dosáhli až na hvězdy sprejerského nebe.
České graffiti… Mám za to, že jeho zlatý věk devadesátých let už nenávratně zmizel. Stejně mi přišlo vždycky legrační. Zatímco v domovině graffiti, v USA a zvláště pak v New Yorku, mělo svoje kulturně-sociální opodstatnění, u nás se převzala jenom forma (podobně směšně mi připadá i český hip hop) a já v tom cítil rozpor, prostě formalismus. Z rozhovorů, které jsem s některými graffitisty vedl, se mi totiž nezdálo, že by chtěli proti něčemu protestovat, revoltovat - snad se chtěli jenom na chvíli zbavit nesnesitelné nudy dětí pocházejících z dobře zajištěné střední třídy novodobého kapitalistického Česka. Pochopitelně, jsou vyjímky, jako třeba Point. Graffiti opravdu miluje a to, co dělá, má vizuální sílu. V jeho případě jde už o umění ve veřejném prostoru: je korektní k okolí, ale právě tahle "korektnost" je vlastně v protikladu k duchu původního sprejerství, založeného na bezvýhradné svobodě postříkat cokoliv.
(Petr Volf, výtvarný kritik)

Sociální protest
Nejsem si zcela jistá, nakolik byla ruka poslíčka Takiho vedena sociálně-politickými motivy, ale faktem je, že každé správné kulturní hnutí vzniká z potřeby vymezení se vůči společnosti. Cesta graffiti se od počátku prolínala s vývojem hip hopu, jenž byl temnou a pohrdavou odpovědí mladých obyvatel černošských ghet na nablýskané, bezobsažné křepčení v luxusních disco klubech. Obrovského potenciálu ulice jakožto pódia, galerie či tribuny pro "hlasy zdola" si povšiml také student výtvarné školy Keith Haring, jehož geniálně jednoduchý styl dostal na kolena i uměleckou kritiku. Popularita otevřela tomuto sympatickému obhájci práv všech možných outsiderů cestu do médií, která ho pasovala do role mluvčího celé graffiti scény, což zřejmě mělo, kromě jiného, za následek i vznik pravidla číslo tři: buď angažovaný!
Pro americké představitele establishmentu, stále ještě zneurotizované zkušeností s hippies, Černými Pantery a levičáky vůbec, se nekontrolované psaní a malování ve veřejném prostoru stalo hrozbou, již si už za žádných okolností nemínili nechat přerůst přes hlavu. Výsledek represivních opatření: milióny dolarů utopené ve vývoji účinných chemikálií, které sice hravě rozpustily barvy, ale zároveň přivodily zdravotní potíže zaměstnancům, cestujícím, i dětem ze školy umístěné nedaleko obří "myčky na vlaky". Graffiti se přesunulo z venku do vnitřku souprav, kde veřejnost obtěžovalo vlastně ještě víc. Údajný writer Michael Stewart byl za nevyjasněných okolností zabit policií. Přestalo jít o hru, část graffiti umělců zvolila legální cestu a přijala azyl ve zdech galerií a soukromých sbírek. Tvrdé jádro, jenž se tvorby ve veřejném prostoru odmítlo vzdát, si ústy writera HAZEA povzdychlo: "Je velmi vychytralé nazývat graffiti uměním, protože graffiti vzniklo mimo systém, kdežto umění systém má. Když dáte graffiti do galerie, je to stejné, jako když dáte zvíře do klece."
Český model - rebelové bez příčiny
Prvním průkopníkem graffiti u nás se stal krátce po revoluci ostravský MANIAC, jenž se svým graffiti artem dokonce úspěšně odmaturoval a pokračoval na pražské AVU. V hlavním městě položily začátkem 90. let kvalitní základ (potvrzený časem) partičky CSA, CSB, TCP či NNK, první skutečný piece prý vytvořil RAKE. Nejstarší generace writerů tvořila v relativně idylických podmínkách - příslušné instituce neměly se zásahy do veřejného prostoru ještě žádné zkušenosti, tudíž se v depu metra, na nádražích a betonových zdech docela dařilo. Motivy těchto tvůrců, pocházejících často z prostředí uměleckých škol, a pokoušejících se využít ulici coby sdělovacího prostředku s pravidlem "na historické budovy a památky ne!", se logicky lišily od těch, se kterými braly do ruky spreje jejich newyorské vzory. První porevoluční léta v České republice se přece nesla v duchu naděje, optimismu, svobody a víry v budoucnost, tedy zcela opačných pocitů, než jakými oplývali američtí writeři. Přestože kapitalismus se u nás zajel rychle, a i pro bílého teenagera z dobré rodiny se tudíž nějaký ten legitimní důvod k nespokojenosti najde, cením si upřímnosti slov bývalé writerky Lely Geislerové: "Já to mám jinak. Vůbec nikdy mě nebavilo riskovat. Mně bavilo bejt venku. U vody, když svítí sluníčko. Mít na to celej den a malovat si," k čemuž WLADIMIR 518 dodává: "To je jak u koho."
Ano, jak u koho. Graffiti a street art díla mohou být vším, čím jejich autoři chtějí - ať je jejich obsahem někdy vtip, podruhé politické či sociální téma, a jindy třeba "jen" estetika provedení. Právě pestrost, spolu s kouzlem neopakovatelnosti a tvůrčí svobodou, limitovanou pouze osobní zodpovědností autora, považuji na graffiti a street artu za přínosné. Zkoumání motivů k tvorbě tedy raději nechávám na samotné ulici: jen ta totiž spravedlivě a s konečnou platností rozhodne, kdo z těch, kteří si na ní troufají "vystavovat", zůstane, a kdo skončí, protože prostě nemá feeling a do smrti zůstane toyem.

PS: Žádná pravidla graffiti samozřejmě neexistují, protože by stejně nikomu nepomohla…, nejvíc je asi potřebují pracovníci médií, kteří sice sprej v životě nedrželi v ruce, ale profesní ambice jim velí vnést do všeho jasno.
Respekt těm, kteří se neohlížejí ani na kritiky, ani na zastánce graffiti, ale prostě tvoří, hledají, komunikují, a při tom všem se i dobře baví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Posloucháš Hip hop,rap a rnb???

Jasně 73.6% (2469)
Jak kdy ... 18.2% (611)
Co to je?? 8.1% (273)

Komentáře

1 Ewe Ewe | Web | 31. července 2007 v 14:19 | Reagovat

mám moc ráda graffiti...je to takové...nevim jak to napsat, ale moc se mi to libi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama